include_once("common_lab_header.php");
Excerpt for Sweet Revenge by , available in its entirety at Smashwords

This page may contain adult content. If you are under age 18, or you arrived by accident, please do not read further.










Sweet Revenge


Kristin Colli























Co dokáže sladká pomsta, když člověk přijde o své nejbližší!


Příběh nepopisuje žádnou skutečnou událost, ale pevně doufám, že se čtenářům bude i tak líbit.











Kapitola 1: Smrt



Příběh nás zavádí do Anglie 18 století, přesněji do roku 1760, kde vášeň a láska nebyly vždy na prvním místě. Válčilo se na všech místech, frontách; Paříž, Itálie, Španělsko atd...

Malý desetiletý Edward je chlapec s velkým nadáním na průšvihy. Neustále s kordem mával kolem sebe dokonce i poddané služebnictvo tím znamenitě ohrožoval. Jedna stará služka, která zrovna nesla jídlo na stříbrném podnose se velice polekala, když okolo proběhl malý Edward.

Náhle se chlapec pozastavil. Mladý pohledný muž oblečen do saténové světle hnědého obleku s krajkami, který splýval s jeho módně učesanými vlasy, mu právě zablokoval únikovou cestu.

Edwarde, rodiče už Vás očekávají!“ Řekl mu mladý komorník s rukama za zády. Váš kord, prosím?“ svou pravou ruku natáhl před sebe.

Ach, jo...,“ povzdechl si tmavovlasý chlapec se zelenýma očima a předal mu ho do ruky. Muž se jen pousmál. Edward tedy až tak trochu znuděně pospíchal za rodiči, kteří už na něj netrpělivě čekali ve velké jídelní hale.


***


V hale u dlouhého stolu, kde přímo uprostřed bílého ubrusu zářily čerstvě natrhané květiny ve váze, nechyběly také klasické pěti ramenné vysoké svícny stojících z obou stran, jehož barokní styl, který budil příjemnou atmosféru po celé místnosti, se pro malého šlechtice stávalo směšným terčem bijící do očí.

Chlapec se ani nepozdravil s rodiči a usedl za stůl jako nějaký sedlák. Rodiče se nestačili ani divit, tvář jim doslova zkameněla.

Fešný komorník vešel do místnosti. Chlapec se na něj podíval a potutelně se na něj pousmál.

Komorník nenápadně udělal totéž, zavřel dvoje dveře v barokním stylu a kráčel směrem až na konec stolu, kde jedl pán se svou chotí.

Sluha v bílých rukavičkách naservíroval chlapci volské oko a k tomu kousek rajčete ve tvaru měčku. Edward se na to moc hezky netvářil a raději byl ohledu.

Nemám hlad. Můžu už odejít?“ ptal se s grimasou ve tváři malý Edward svých rodičů.

Proč tak najednou?“ ozval se vousatý otec s vrásky na čele. „Ani jsi nám vlastně neřekl jak ses dneska měl?“ Dal si do úst poslední sousto.

Obvykle nijak... Můžu už jít?“ znovu se zeptal chlapec.

Ne. Budeš tady s námi a posnídáš!“ zdůraznil ukazováčkem na levé ruce ťuknutím do stolu.

Jeho překrásná žena s vyčesanými vlasy nahoru svého manžela usměrnila slovy:

Richarde, je to ještě dítě. Dopřej mu trochu volnosti... Je to ještě kluk, a eventuálně se tady nudí,“

hladila manželovi hřbet ruky.

Dobře, ale do setmění se vrať domů!“ sdělil otec malému synovi, který už se pomalu a jistě chystal vstát ze židle.

Chlapec s radostí vyskočil ze židle a utíkal rychle ven.

Nicholasi?“ zavolal si pán na komorníka stojícího za ním.

Ano, pane?“ s rukama zkříženýma vepředu nahnul se k vévodovi.

Buď mu na blízku. Byl bych nerad, kdyby se mu něco stalo...,“ pověřil ho dosti vážným úkolem.

Zajisté pane,“ vzal Nicholas na vědomí a odešel.

Jsi opravdu dobrý panovník,“ prohlásila jeho drahá choť.

Richard Dashwood z nepříliš známého šlechtického rodu, i když je navíc všemi lidmi milovaný, se chopil něžně manželčiny ruky a políbil ji.



***


Ještě před úsvitem přijela do jejich sídla nečekaná návštěva ve tmavě černém kočáře. Kočí slezl dolů ze sedadla a otevřel dveře s tvarovaným sklem svému pánovi. Z tmavě černého kočáru pak vystoupila mužská postava zahalená do černého pláště, do trojcípého klobouku, z pod kterého trčela černá maska s dlouhým zobákem. Co ale dominovalo jeho nezkrotnou image, byl knír s krátkou bradkou a zlatý prsten s červeným kamenem, který se mu vyjímal na kožené rukavici na levém prsteníčku.

Muž s postranními úmysly a pevně rozhodnut s pomocí vycházkové hole, na jejíž konci byla vytvarovaná lebka symbolizující to největší zlo, vyšlapal kamenné schody, které vedly přímo do panství, kde se mimo jiné tyčily dvě dekorativní sochy lvů z každé jedné strany.

Mužská stráž ho ale do zámeckého sídla jen tak nepustila, když mu před nosem stály dvě překřížené halapartny.

Jak se opovažujete mě nepustit do panství?!“ Divil se sám vévoda zahalen do masky.

V okamžiku se na místě objevil velitel stráže. V bílé paruce s natočenými lokny na spáncích staženou do malého culíku, s typickou falešnou pihou na levé tváři, ve stylové krajkové kravatě, a s koženými stuhami a přezkami ve středu klobouku.

Pusťte ho dovnitř!“ Nařídil jim muž se zlatou broží připnutou na krajkové kravatě, se šavlí u pasu a silně výraznou čelistí. Zbrojaři uposlechli rozkaz a pustili ho.

Muži se po tak dlouhé době objali. Velitel ho posléze s velkorysostí zavedl do sídla, aby mohli probrat svůj tajný plán.


***


Po nějakém čase napochodoval Richard do své pracovny, která se nacházela v přízemí. Zaražený mezi dveřmi civěl na dva muže, kteří se měli k sobě dost blízko, když se drželi pevně v objetí.

Velitel odtrhla svá vlhká ústa od muže zahaleného v masce a chopil se klobouku, co si při nádherném vzplanutí odložil na stůl.

Co to má znamenat, Leopolde?“ ptal se vyděšený vévoda. Ještě v mé pracovně?!“ Měl hodně naštvaný výraz.

Leopold se jenom červenal a žádný vhodný a patřičný argument však nenacházel. Když vévoda přetočil zrak na maskovaného muže se mu zdál poněkud povědomý. Ten postoj, ta postava něco uznávanému šlechtici stále říkala.

Pod maskou se skrývaly ty nejtemnější a nezlejší oči, které patřily „Pánovi zla“!

Promiňte, že se ptám... ale vy jste kdo?“ zajímal se král Richard.

Ty mě neznáš?“ zazněl hluboký hlas temného muže, který kráčel pomalu ke šlechtici.

Richard se hluboce stejně titulovanému vévodovi zahleděl do očí. Richardovi pak záhy vše ale došlo, když se i on jemu zahleděl do tváře tajemného muže. Temný muž v klobouku vytáhl dýku s ostrou čepelí ze své hole a bodl ho s ní do břicha.

Vévoda úplně ztuhl a sklátil se na zem. Vévodkyně, která náhodou kráčela za manželem rázem ztuhla, když viděla svého manžela ležet na zemi a dva muže stojící nad ním.

Všimla se také dýky, kterou držel záhadný muž v ruce a byla celá od krve. Tajemný muž dal jasný pokyn hlavou veliteli, aby jí zadržel.

Velitel vzal vyděšenou ženu krutě za paži, ta se snažila z jeho sevření nějak vymanit.


***


Přibližující tajemný muž bodl ženu do prsou. Chlapec, vracející se domů se najednou povšiml hrozného stínu, jak drží dýkou a znovu podá ženu do hrudi. Edward s vytřeštěným zrakem uviděl

ležící matku na podlaze, v kaluži krve, a kde jí krev doslova sršela z úst.

Chlapec dostal šílený strach z vycházejících mužů a běžel bleskurychle pryč.


Muži se prchajícího chlapce všimli. Zahalený muž nařídil veliteli:

Chyť ho!“

Velitel uposlechl rozkaz a běžel za chlapcem.


***


Venku padl do náruče přímo komorníkovi. Komorník se začal divit, proč je chlapec takhle uřícený:

Copak se děje, Edwarde?“

Moje rodiče jsou mrtví!“ Řekl chlapec s uslzenýma očima. Vtom před nimi stanul velitel stráže s vytaseným kordem.

Komorník schoval chlapce za sebe a vytasil kord na svého soka.

Nicholasi, nenuť mě, abych tě tím kordem probodl,“ varoval ho velitel.

Uvidíme, kdo z nás bude rychlejší,“ odpověděl mu ironicky komorník a začal s ním šermovat. Uteč! Běž!“ Křičel komorník na chlapce.

Chlapci nezbývalo nic jiného než utéct. Prchal rovnou do lesa. Tam se schoval do hustého houští. S uplakanýma očima vše zpovzdálí sledoval. Veliteli se povedlo propíchnout Nicholasovi rameno. Ten zaječel bolestí a padl na kolena.

Chlapec mu chtěl jít na pomoc, ale dobře věděl, že když by vyběhl z úkrytu, zabili by ho.

Přivolaná stráž přiběhla ke zraněnému muži a na povel velitele ho odvedli do vězení.

Sakra, kde je ten kluk!?“ Rozhlížel se kolem sebe velitel.

Toho kluka chci mít mrtvého! Rozumíš!?“

Řekl veliteli naštvaný muž v masce vrány a nasedl do kočáru. Když odjel kočár velitel dal pokyn ostatním vojákům, aby každá zákoutí důkladně prohledali.


***


Chlapec se musel tedy schovat někam, kde je to víc bezpečnější. Běžel hlubokým lesem, vojáci na koních byli už pomalu na dosah.

Když se ohlédl za sebe zakopl o pařez a poranil si koleno. Dupání kopyt už se stále hlasitě přibližovaly. Edward se na nohy, i když stěží musel postavit.

Na malém kopci pak zahlédl jeskyni, která byla pro něj jedinou záchranou. Utíkal co nejrychleji, aby se před nimi mohl schovat.

Strašně se bál, třásl se zimou a modlil se k Bohu, aby vojáci už zmizeli.


***


Pobouřený velitel svolal své vojáky a vyrazili s koňmi ven z lesa. Třesoucí se Edward naprosto unavený ulehl na studenou zem a schoulil se do klubíčka.

Druhý den ráno ho probudil nějaký zvuk vycházející zvenčí.

Promnul si oči a šel se podívat ven.


***


V tu chvíli uviděl starého farmáře, dřevorubce, jak se synem sekají sekyrami do kmene stromu.

Vtom náhle postřehl mladý syn farmáře chlapce stojícího nahoře.

Hele tati, koukej!“ namířil prst na chlapce. Otec se v momentě otočil.

Potom zasekl sekyru doprostřed kmene a promluvil na chlapce:

Copak tu pohledáváte, princi?“ Divil se starý dřevorubec.

Je mi strašná zi... zima,“ vykoktal ze sebe třesoucí se Edward a náhle omdlel.

Pane bože,“ přispěchal se synem k ležícímu chlapci. Musím rychle do tepla! Je celý podchlazený.“

Vzal ho náručí a společně se synem ho odvedli do nedaleké chatrče.



















Kapitola 2: O patnáct let později



Z malého Edwarda se stal najednou sexy krásný svalnatý muž, který se neštítil žádné práce. Vypomáhal na statku jedné chudé farmářské rodiny. Skutku se o něho starali moc dobře, ale ta jeho skutečná rodina mu však chyběla mnohem víc.

Krásné dívky, dcery oné ho farmáře se nemohly vynadívat na krásného muže bez košile.

Vy nemáte co dělat? Holoto jedna líná.“ pokáral je otec.

Mladé slečny se při chodu znovu očkem podívaly na krasavce, usmály se na něho, než zašly do chalupy.

Příjezd neznámého muže v kápi sedícího na černém koni – nečekaně všechny překvapil, až začali zvědaví lidé vylézat ze svých dřevěných chatrčí.

Starý farmář kráčející za Edwardem rovněž velice zpozorněl.

Muž seskočil z koně. Se skloněnou hlavou mířil k mladíkovi, který zrovna sekal dříví.

Co potřebujete, pane?“ zeptal se mladík vzápětí a přestal sekat.

Muž pozvedl hlavu, sundal si kápi z hlavy a pohlédl na mladíka. Mladík svého komorníka hned poznal, i když už to byl pětatřicetiletý muž nakrátko stříhaný a s plnovousem.

Nicholasi?“ Zůstal udivený Edward. Jsi to ty?“ zarazil sekyru do tlustého pařezu a šel k blíže k němu, aby si ho pořádně prohlédl.

Ano, jsem to já! Můj princi.“ Šťastně se usmíval a v očích se mu leskly slzy.

Mladík ho neprodleně objal. Komorník byl strašně rád, že po tolika letech Edwarda našel.

Vím, že to trvalo moc dlouho, ale nemohl jsem jinak...,“ řekl plačícímu Edwardovi.

Myslel jsem si, že tě zabili,“ podíval se mu uplakaný brunet do očí.

Podařilo se mi utéct! Teď jsem tu pro tebe!“ přátelsky mu položil ruku na zátylek.

Mladík pak přetočil zrak na smutného farmáře, který se nemohl smířit s jeho odchodem.

Vydal se za starým mužem a za všechno mu srdečně poděkoval:

Děkuji za všechno. Byl jste pro mě jako otec.

Ale jděte... princi. Byla to moje povinnost!“ Začal se klanět mladému Edwardovi.

Nech toho,“ předstoupil mladík před starého farmáře. Mně se nemusíš klanět.“ Argumentoval.

Nicholas naznačoval mladíkovi, že už je správný čas jít. Farmář to sice těžce nesl, ale smířil se s tím, že musí odejít.

Edward ho na rozloučení pořádně obejmul a se svým přítelem nasedli na koně.


***


Při cestě se mladík s rukama omotanýma u jezdcova pasu, zvědavě vyptával svého komorníka:

Kam to vlastně jedeme?“

Pro pomstu!“ odvětil mu Nicholas, který v rukách držel opratě.

Ale já nemám nic na sebe,“ prohlásil mladík, „a takhle do zámku nemůžu!“

Neboj, mám nápad,“ ukočíroval koně a dál pokračoval: „Touhle cestou vždy jezdívají vzácní páni!“ sesedl z koně a čekal až seskočí i mladík. Chceš zažít velké dobrodružství?“ Zvedl šibalsky obočí.

Mladíkovi se zdálo být jako dobrý nápad a rovněž z koně seskočil. Pak komorník uchopil opratě a odvedl koně z příjezdové cesty.

Muži se schovali do lesa a vyčkávali na ten správný moment.

Když uběhlo asi tak pět minut, dva vzácní páni zrovinka jeli na koních. V náhlém momentu jim vstoupil do cesty muž s vyděšeným výrazem.

Brrr,“ zastavil svého koně vzácný pán v barevné paruce,trojhranném klobouku s peřím a napudrovanou tváří. „Copak chceš, cizinče?“ ptal se ho lord v růžové paruce staženou velkou mašlí sedíc na bílém koni a světle růžových hadrech.

Můj kůň je vážně zraněný! Podívali by jste se mi na něho?“ prosil je o pomoc vousatý muž v plášti.

Proč ne?“ podíval se napudrovaný lord na jezdce sedícího na druhém koni, jehož pro změnu zdobila černá maska na očích, černý trojhranný klobouk, dlouhý kabát se zlatou výšivkou a v saténové vestičce.

Vzácný pánové sesedli ze sedel. Edward se pomalým krokem plížil zezadu k lordovi a v rychlosti mu ukradl kord z pochvy. Lord se velice polekal.

Nicholas vytasil meč na toho druhého. Vystrašený muž v černém zvedl ruce vzhůru.

Chceme Vaše šaty!“ Tvářil se svým lehce rebelským, až lišáckým kukučem Edward na lorda klepajícího se strachy.

Naše šaty? Óóó...!“ vyjekl lord slabounkým hláskem a ruku v bílé rukavičce si přitiskl na výrazně namalovaná ústa.

Ruce nahoru!“ Poručil klepajícímu lordovi Edward. Lordovi se při zvedaní třásly ruce.

Honem! Nebo to půjde po zlém!“ Namířil svůj kord přímo na lordův rozkrok.

Prosí vás, jen to ne...,“ prosil ho něžněji lord a už si začal sundavat klobouk.

Mužům nakonec nic jiného nezbývalo, než si sundat i zbytek šatů dolů. Edward s Nicholasem převlečený za vzácné lordy nasedli akorát na koně. Napudrovanému lordovi, kterému zůstala jen paruka, ozdobné žábó, rukavičky a bílý krajkový kapesníček, se třesoucím hlasem zeptal mladíka ve tmavém kostýmu:

A co teď bude s námi?“

Nevím... ale moc bych tu neponocoval! Řádí tu zlí vlci!“

Zlí vlci?! Óóó!“ znovu se ozval vyplašený lord slabým hláskem. S kapesníčkem před ústy se po očku koukl na postávajícího muže hned vedle, co ani nedutal.

Edward na závěr ještě ironicky dodal:

Děkujeme vám za šaty. Urození pánové,“ s rukou ve vzduchu se s muži ve spodním prádle šlechticky rozloučil a spolu práskli do koní. Jednoho koně jim tam však ale nechali.

Vysvlečení lordi, kteří si zahalovali studem svá nahá těla, se na sebe jen nevěřícně podívali.


***


Na zámku se právě děly nemravné orgie. V královské komnatě chodily šlechtičny oblečené do negližé, tím své hosty vítaly do sálu. Při doprovodu barokního tance se urození páni krásným ženám dvořili v kloboucích, parfemovaných parukách a v lehkém oděvu.

Korpulentní vévoda z Walesu ve hnědé dlouhé paruce vyztuženou kosticemi, seděl za stolem a cpal se hroznovým vínem. Kolem ho obklopovaly krásné dámy do půl těla nahé, v bílých parukách, ladnými pohyby mávaly věři a se zlatými náhrdelníky na krku.

Miluju tyhle nemravnosti,“ usmíval se vévoda s namalovanými rty na prsatou krásku.

Z velitele Leopolda vstupujícího do komnaty, se stál velectěný král. Hrdá manželka ho do komnaty ráda doprovázela.

Jejich šestnáctiletý syn Patrick postávajíc v rohu s výrazně vyvinutou bradou, v karnevalové masce a s vázací stužkou dozadu, nečině hleděl na všechny, jak se náramně baví.

Jenže tenhle běžný rituál ho evidentně moc nezajímal.

Mladá šlechtična s elegantním pletenec účesem přistoupila blíže k mladíkovi oblečeného do fraku, a v ruce držela krajkovou masku na zlatém držátku.

Proč tu stojíš tak sám? Pojď, rozveselím tě!“ lišácky se usmívala komtesa s vyzývavým výstřihem a chopila se jeho ruky.

Nemám náladu, ani chuť. Omluvíte mě, madam?“ poklonil se tmavovlasý mladík jemně vlnitých vlasech urozené dámě a vydal se k odchodu.

Otec v červené masce s peřím uprostřed čela, velikém trojcípém klobouku, sebou prudce škubl.

Kam to jdeš?“ ptal se ho ustaraný otec a na tváři se mu vyrašilo jemně blonďaté strniště. Syn se pozastavil na místě a povzdechl si. Pak se obrátil na otce:

Nebaví mě to tady. Stačí?!“ dál už se s otcem nemínil o tom bavit, jak mu tyhle potupné tradice připadaly nevkusné a raději naštvaně odešel. Zvědaví páni i dámy si mezi sebou začali šuškat.

Něco je v nepořádku, Leopolde?“ zajímal se francouzský baron, ve zlaté masce, lámavou angličtinou a s delšími prošedivělými kotlety. Zlatými nárameníky s třásněmi, šerpě, metály a se sklenicí červeného vína.

Nic, nic... tak, kde jsme to přestali?“

Nasadil na barona drobný falešný úsměv.


***


Když mladý Patrick scházel Zámecké schody, nečekaně ho však vyrušili dva muži v převleku

vzácných pánů, kteří se schovávali v rohu pod schodištěm.

Starší muž ve světlém růžovém obleku si mladého lorda přitáhl k sobě a rukou mu zakryl ústa, aby je stráž shora nezahlédla.

Slíbíš nám, že nebudeš řvát?“

Vystrašený mladík zakroutil hlavou, že ne, a že tomu velmi rozumí. Muž dal rázem ruku dolů.

Kdo jste?“ zeptal se vyděšený mladík.

Jsme muži, kteří si jdou pro pomstu!“ vytasil Edward na něj svůj kord a špičatou čepel mu položil pod bradu. A kdo jsi ty, chlapče?“ zeptal se jej s povýšenou bradou.

A když vám to neřeknu? Co mi uděláte?“ vzdoroval mu Patrick.

Budeme tě mučit... A pak ti ho jednoduše ufikneme!“ Rázným pohledem naznačoval Nicholasovi, co má udělat.

Nicholas to bral na srozuměnou, vyndal si kord z pochvy a vsunul ho mládenci tam, kde je nejcitlivější místo.

Dobře, budu mluvit...,“ zadíval se vyděšený mladík dolů.

Tak mluv,“ vyzval ho Edward.

Jsem... pane Bože,“ hluboce polkl, přivřel víčka a pak vystrašeně pokračoval dál: Můj otec je král Leopold!“ vysoukal ze sebe.

Leopold?“ pozastavil se nad tím Edward. Ten hnusnej hajzl je Tvůj otec?“ ptal se zaskočený Edward, který tomu stále nemohl uvěřit.

Ano, ale moc vás prosím, nezabíjejte mě!“ prosil je fešák v karnevalové masce.

Vzápětí pochodovali tři uniformovaní muži ze stráže rovnou dolů po schodišti a hlasitě se mezi sebou bavili.

Nicholas dostal nápad jak se celé té věci postavit a praštil ho do zátylku, až mladíka tím omráčil. Vojáci se rázem všimli mladého lorda, jak leží bezvládně na zemi a dvou stojících ozbrojených mužů nad ním.

Vojáci už vytasili své šavle. Edward hodlal celou tu prekérní situaci nějak vyřešit po dobrém:

No tak, pánové. Vy nevíte, kdo já jsem?“ hrál si na lorda a přitom se na chvíli zamyslel, když kord zapíchl do země.

Promiňte nám vzácný pane,“ poklonil se mu vzápětí voják s vousy. Hned jsme Vás nepoznali. Viděli jsme Vás stát se zbraní v ruce!“ řekl mu voják se skloněnou hlavou.

My jsme tady...,“ podíval se tázavě na komorníka, ten žádnou odpověď nenacházel. Edward se pokusil improvizovat:

Mladého pána tady někdo napadl... Naštěstí jsme my dorazili právě včas! Podařilo se nám zlé bojovníky zahnat!“ Vymyslel si trapnou historku. Samozřejmě mu to vojáci zbaštili i s navijákem.


***


Posléze se omráčený mladík probudil a držel si ruku na bolestivém místě, když se zvedal ze země.

Není Vám nic, pane?“ Ptal se obávaný důstojník, vysoké postavy, v mušketýrském klobouku, s blond delšími vlnitými vlasy sahající nad ramena, který spěšně sebíhal schody a držel si rukojeť šavle.

Není mi nic,“ odvětil mu Patrick, když důstojník k němu přiběhl.

A co vy tu děláte?“ věnoval se důstojník s dlouhým pěstěným knírem a špičaté bradce oběma

mužům hrající si na urozené pány.

Edward si zandal nazpět kord do pochvy a důstojníkovi v koženém doubletu, neboli kabátci, typickým řemenem přes hrudník, rukavičkách a vysokých kožených botách s ohrnutou manžetou, šlechticky odpověděl:

Vím, že jsme přijeli nepozváni, ale... rádi bychom se setkali s veličenstvem? Je to možné?“ zeptal se Edward důstojníka postávajíc pár kroků od něj.

Zajisté,“ opáčil neochotně důstojník s ponurým výrazem ve tváři.

Edward se ještě dodatečně zeptal důstojníka, se kterým si moc nepadl do oka.

Mohli by vaši vojáci odvést naše koně a nakrmit je?“

Jistě,“ opáčil mu znovu neochotně. Pojďte se mnou!“ vyzval je důstojník. Nicholas si při chůzi rovněž zastrčil kord do pochvy a následovali ho do panství.


***


V královské lóži ležel vzrušený baron na několika polšřích, co měl jen na sobě ozdobnou šerpu a vysoké boty.

Toužebně hleděl na přicházející krásnou nahou komtesu, přírodní zrzku, s čelenkou bez závoje a se zapálenou svíčkou na svícnu.

Náruživý baron čekal, až mu krásná dívka začne dělat, to co ho nejvíce vzrušuje.

Už se nemůžu dočkat, má vzácná paní,“ usmíval se dychtivý baron.

Mladá slečna se zapálenou svíčkou na svícnu se zastavila u postele s nebesy, a s krásnými s bílými závěsy uvázané ze všech stran, kde už netrpělivě vyčkával ležící baron.

Komtesa pomalinku nahýbala svícen přímo na rozpáleného barona. Ze svíčky se začínal uvolňovat vosk, který stékal na ochlupený hrudník usměvavého šlechtice.

Ano, to je ono!“

Odolával tomu sladkému pokušení, co cítil na ochlupeném hrudníku.


***


Uvnitř zámku bylo vše stejné a nedotčené. Edwarda jedna věc přece jenom zarazila, když procházeli dlouhou chodbou, kde visely obrazy panovníků a panovnic.

Mezi nimi chyběl obraz jeho rodičů, na kterém byl s nimi společně zobrazen jako malý chlapec.

V Edwardovi už to doslova vřelo!

Na dřevěných, širokých schodech, které jsou potažené červeným kobercem... se znenadání na nich zjevila samotná výsost bez masky.

Vaše výsosti,“ poklonil se důstojník a dál pokračoval: Urozený pánové, by chtěli s Vámi mluvit. Muži v převleku vzácných pánů se rovněž pozastavili a pohlédli směrem nahoru.

Nicholas však ale dostal strach a hlavu raději sklonil, aby ho Leopold nepoznal.

Leopoldův syn vykročil vpřed a měl na příliš spěch, když vyběhl pár schodů.

Patricku?“ zavolal na syna otec.

Ano, otče?“ pootočil se.

Ty se nechceš poznat tady s pány?!“ řekl mu udivený otec.

Zezdola se ozval mladík v černé masce:

Stačili jsme se poznat už dole!“ uculil se na něj Edward. Na to Patrick radši nic neodpovídal, vyšlapal schody a vydal se směrem do své komnaty.

Alexandře, mohl bys prosím tě, tady urozené pány uvést do sálu? A ubytovat je?“ řekl král stejně starému důstojníkovi. Důstojník se na jeho rozkaz dal do pozoru a znovu se mu poklonil.

Výsost však pokračovala dál:

Služebná se pak o Vás postará,“ sdělil jim s falešným úsměvem král. „Moc se omlouvám pánové, že se Vám nemůžu věnovat... ale musím si něco nutného zařídit!“ Znovu se falešně pousmál a kráčel po schodech dolů. Postačil se očkem povšimnout muže trojcípém klobouku zaraženým hodně čela, a s upřeným zrakem do země.

Důstojník vyzval Edwarda a Nicholase, aby s ním odešli do velkého sálu. Ještě než tak učinili, mladík dostal skvělý plán, a tak si maličko vyměnili role. Nicholas si vzal jeho masku, protože by ho Leopold mohl snadno identifikovat.

To už se fešnému důstojníkovi moc nezamlouvalo, přesto nic nenamítal, i když na jeho ponuré tváři se objevoval malý náznak podezření.


***


Na příjezdové lesní cestě přepadli dva polonahé šlechtice několik lupičů. Dva šlechtici se opět začali hrozně bát, když je lupiči ze všech stran obklíčili.

Chlapík s kruhovitou náušnicí na levém uchu, se s trnitou tváří a páskou přes levé oko a s úsměvem od ucha k uchu, přikročil blíže k vyklepaným dvou lordům.

Jak rozkošné!“ smál se se zkaženými zuby vůdce lupičů, když se zadíval lordovi na krásné růžové spodky s volánky. Ostatní lupiči se zbraněmi v rukou se rovněž nahlas zasmáli.

Moc vás prosím, nezabíjejte nás!“ klepal se lord ve fialové paruce a v růžovoučkých spodkách.

Řekni nám důvod, proč vás nemáme zabít!?“ podíval se s úsměvem na své muže a se svým nesnesitelným zápachem z úst, je ještě víc připlížil k třesoucímu lordovi, který si svůj kapesníček držel před ústy.

Dám Vám mého koně...“ nabídl se jim vyklepaný lord.

Vůdce se musel nahlas zasmát, muži se opět připojili.

Pak rozesmátý vůdce povídá:

To si ze mě děš srandu? Koně? Hele, nechtěj mě ještě víc nasrat?!“ vyndal si z pochvy svoji šavli a namířil její špičatou čepel přímo pod nos vystrašeného lorda.

Nechtěl jsem Vás naštvat, pane...“ znovu se lord klepal strachy.

To si piš, že mi budeš říkat, pane! Víš, mě vůbec nezajímají Ty vaše šlechtické řečičky! Jsem zvyklý okrádat bohaté! Vás nemám o co... a to se mi sakramentsky nelíbí!“

Už nasadil hodněžnou tvář. Pak malým náznakem hlavy poručil svým mužům. Natřesení muži uposlechli rozkaz a ujmuli se polonahých lordů.

Hezky si spolu pohrajeme,“ usmíval se jeden z loupežníků, který držel vystrašeného lorda na hrudníku.

Lord akorát vykulil oči a otevřel pusu dokořán.

Vůdce s páskou přes oko se ještě naposled pobaveně pousmál, když dva lordy odváděli do temného lesa.

Potom vykročil za koněm a vši silou ho plácl po zadku. Kůň se rázem vzepjal a splašeně utíkal dál po cestě, která vedla přímo do zámku.

Lupič se jenom usmíval a zandal si meč do pochvy.





















Kapitola 3: Příjezd krále



Po lesní cestě zrovna projížděl Zámecký kočár se čtyřmi koňmi, za nímž postávali dva lokajové. K tomu je doprovázela garda vojáku pod velením tmavovlasého angličana Wilsona, s typickým drsným pohledem, s velice nekompromisním a neústupným chováním, který pod dlouhým bambulkovým nosem nosil tenký vypěstovaný knír. Co bylo ještě na něm víc typičtější, byla jeho spadlá ofina do čela.

Přímo za Wilsonem cupital na koni sexy rytíř s vyholenou pěšinkou, tmavé pleti oblečen do brnění, co se drsně tvářil jako zdatný bojovník. Zato vousatý muž v modré paruce, v těsných šatech, ovinutým pláštěm okolo pasu, trojcípém klobouku ozdobeným labutím peřím a visací zlatou náušnicí, jedoucí vedle něho, se neustále v sedle kroutil bolestí.


***


V kočáře seděl mladičký blonďáček královské šlechty, se s trnitými tvářemi a na hlavě měl stříbrnou korunu zdobenou drahými kameny, což dodávalo cennému klenotu velkou vznešenost.

Hned vedle něj seděla krásná královna s drobnými kudrlinkami na jejichž vlasech se zdobila nádherně třpytí čelenka s perlami.

Král se při jízdě usmíval na svou krásnou těhotnou ženu, ona udělala totéž a rukou si hladila své zakulacené bříško.


***


Muž v paruce musel zastavit koně a sesednout z něj. Rytíř rovněž zastavil svého koně a zeptal s údivem ušlechtilého muže, co si držel jednu ruku na svém pytlíku.

Co je?“ Pak i celá garda se zastavila, dokonce i kočár.

Mám problémy...!“ otočil se muž v modrém plášti, který už potřeboval nutně na záchod a odběhl k nejbližšímu stromu.

I sám král s královnou zůstali udiveni, když najednou kočár zastavil. Král vykoukl z otevřeného okénka kočáru a divil se, co se stalo:

Co se stalo?“ ptal sám pan král rytíře.

š bojovník má zase problémy s močákem,“ řekl králi s úsměvem rytíř.

Šlechtici se zavřenýma očima a lehce zakloněnou hlavou dozadu, pořádně ulevilo, když vyprázdnil svůj močový měchýř.

Jenže někdo ho v té vykonávací potřebě, vyrušil.

Jeden vlasatý kudrnatý lupič, s drobnou zarostlou tváří, se nenápadně připlížil k němu a připravený s malou šavlí v ruce mu rychlým pohybem přitiskl na penis.

Ani se nehni,ty špekoune!“ Varoval ho vysmátý zbojník. Nebo ti ho ufiknu!“

Šlechtic otevřel oči a trochu s leknutím sebou škubl.


***


Na zámku už všichni netrpělivě očekávali příjezd krále, ale marně, když kočár stále nejel.

Edward s Nicolesam, kteří byli rovněž ve velkém sále, se sami nabídli, že pojedou krále hledat, ať to stojí co to stojí. Sám Leopold byl pro.

Tak tedy dva muži, co se za urozené pány hráli, se vydali na dobrodružnou cestu za panem králem.




***

Loupežník nepřetržitě držel šavli lordovi na pytlíku a poručil mu, aby se pomalu otočil.

Lord tak udělal.

Najednou se rozpoutala velká mela. Objevilo se zas několik loupežníků v čele hlavního vůdce.

Koně se začaly poněkud plašit. Wilson ihned seskočil z koně. Posléze se připojil i zdatný rytíř, který záhy zavelel:

Tak bojujte, vy blbci! Čeho se bojíte!?“ Máchal s mečem v ruce. Vystrašení vojáci uposlechli rozkaz a vytasili své šavle do boje.

Když se Wilson utkal s vůdcem loupežníku, dívali si na sebe takovým pohledem, že vše, co měli předem naplánovaný, vyšlo. Wilson nenechal na sobě samozřejmě nic znát, stejně jako muž s kulatou náušnicí a s vytaseným meči začali mezi sebou bojovat.

Sexy rytíř si přímo užíval šerm naraz se třemi muži.

Tak pojďte!“ Svým mečem skolil dvěma ranami dva muže. Toho třetího píchl šavlí do zadnice, až legračně začal skotačit bolestí.

Za krátkou dobu jim přijeli na pomoc král Leopold se svou gardou vojáků. Všichni muži seskočili z koní.

Edward s Nicholasem s chutí vytasili své kordy a bylo na nich značně vidět, jak si boj s nepřáteli vyloženě užívají.

Král nečině nehodlal sedět v kočáře a chystal se pomoci svým přátelům.

V tom ho zarazil sexy rytíř Eduard slovy:

Pane, zůstaňte, kde jste!“ bojoval s jedním holohlavým loupežníkem v těsné blízkosti, kočáru, kterého záhy pak probodl. Loupežník akorát zaúpjel bolestí a složil se.

Král na to přihlížel tak trochu s vykulenýma očima, zároveň byl i ve velkém údivu.

Přesto král se rozhodl bojovat.

Jeho nešťastná žena byla naprosto zničená, že chce jít její muž do velké bitvy.

Prosím tě, nechoď,“ chytla ho milující žena za ruku a tvářila se přitom dost nešťastně.

Promiň zlato, ale já musím!“ pohladil ji po něžné tváři a při dopadu ze stupínku na zem se s vytaseným mečem připojil k ostatním.

Edward se taky dost činil. Jednoho lupiče bodl kordem do břicha a druhého švihl kordem přes hrudník.

Wilson připravil vůdce loupežníků o šavli, ten skončil rázem ležet na zemi. Lupič se ještě příležitostně pro ni natahoval, jenže to mu bylo prd platné, když ji Wilson odkopl stranou a špičatou čepelí mířil loupežníkovi na rychle zdvihající hruď.

Najednou o sebe přestaly cinkat meče, kordy a šavle.

Loupežníci se raději při prvním neúspěchu vzdali. Vůdce loupežníků vstal a tvářil se jak je ukrutně naštvaný.

Co s nimi uděláme, pane?“ ptal se Wilsona přicházející rytíř.

Necháme je jít!“ hleděl na odzbrojeného lupiče, kterému se lehce pohnul horní ret koutku.

To nemyslíte vážně, pane?!“ divila se rytíř.

Už jsem řekl!“ A dost zvážněl. Teď vypadněte, než si to rozmyslím.“ Řekl Wilson loupežníkům.

Vůdce se trochu zdráhal.

Tak budete to?!“ Zadupal Wilson svými koženými botami, až vůdce loupežníků dostal šílený strach a se svými muži utekl do lesa.

Pobavený Wilson se nahlas zasmál.


***



To už se přesuneme do „Blackpoolu“ přímo do přímorského města hrabství Lancashire, Anglie.

Ve své velké pracovně postával smutně u okna s rukama dozadu pán Thewlis dokonale nažehleném hnědém smokingu, prořídlými vlasy a hustým narostlým knírem, který se pod špičkou placatého

nosu neobyčejně rýsoval.

Skrze sklo doufal, že uvidí malou jiskřičku naděje o jeho zmizelém synovci, po kterém dlouhé roky

usillovně pátrá.

Do jeho pracovny pak přišel uřícený se zapečeným pergamenem fešný úředníček elegantně vystrojený, na jehož krátkém obličeji dost vynikaly delší neupravené kotlety, co na efekt působily fakt dobře.

Jestli mi nesete špatné zprávy... tak můžete zase odejít, pane Edgertone,“ zrak, který se skrýval pod hustým obočím přetočil pak na přibíhajícího úředníka s pergamenem v ruce.

Ozval se nám americký konzulát,“ řekl trochu udýchaný úředník. „Tohle je důkaz...!“ Dodal slovy poštovní posel, když se pozastavil u pracovního stolu a v dlani svíral pergamen.

Pan Thewlis se na něj zaskočeně obrátil, dal ruce podél těla a s kapesními hodinkami, které mu visely na řetízku v kapse u vesty, se vydal k pracovnímu stolu, kde postával uřícený úředník.

Úředník mu podal pergamen do rukou a vyčkával, co stojí v dopise za tak důležitou zprávu. Thewlis usedl za stůl a hluboce vydechl. Pak s odhodláním rozbalil dopis zmuchlaný do ruličky a začetl se do něj.


V dopise stálo, že chlapec, který byl údajně prohlášen za mrtvého, žije a pohybuje se stále v Anglii.

Thewlis odložil pergamen na stůl a neubránil se ani silným emocím, když se dozvěděl v obsaženém dopise, že jeho synovec je stále naživu.

Věděl jsem žije... stopy jsou tak patrně blízko. Musíme se vypravit ho hledat!“ Nařídil úředníkovi. Ten to vzal v potaz. Tewlis si nasadil za chodu svůj cylindr a vydali se rychle k odchodu.




























Kapitola 4: Nečekaně setkání


Pozdě večer, kdy měsíc zapadal za mraky a zahaloval se do velké tmy, se pro Leopolda stalo osudovým.

Se zapálenými dvěma svíčkami visící na zdi, si Leopold s krásným vyrýsovaným tělem, s rukama položenýma na okraj vany, která přímo stála ve středu místnosti na nožičkách, a která také vzbuzovala intimní atmosféru desingu celého interiéru, prožíval s rozkoší se zavřenými víčky horkou koupelovou lázeň plné pěny.

V tom se nečekaně otevřely dveře! Svíčky, co visely na zdi rázem zhasly.

Dotyčná postava se pomalými kroky přibližovala k němu. Leopold otevřel oči a zděsil se nečekané maskované osoby zahalené do pláště a klobouku, co právě stanula před ním.

Nejsi rád, že mě vidíš, Leopolde?“ ptal se ho muž hlubokým hlasem a pohrával si mezi prsty se stříbrnou lebkou na holi. Jsi nějaký neklidný?“

Trochu jste mě – překvapeně zaskočil...,“ řekl Leopold se zaskočeným výrazem ve tváři a s mírným ochlupením na prsou a tenkým proužkem chlupů vedoucí přes trup až dolů k břichu.

Když host vejde do místnosti, přece se s ní uvítáš, nebo ne?!“ Čekal vévoda s taženou rukou dopředu, která se schovávala pod koženou rukavicí.

Leopold mu ruku velkoryse políbil. Nadměrně ho to vzrušovalo, když jeho ruku držel zlehka ve své dlani a líbal mu ji. To samotného „Pána zla“, rovněž dělalo vzrušeným, až svoji ruku náhle vyškubl a pokračoval dál s ochotou ve vážné diskusi, co ho tak tížila na srdci.

Mám takový pocit... že ten kluk, kterého se ti nepovedlo tenkrát zabít... Je tady na Zámku a jde jsi pro pomstu!“ obešel ho, klekl si na jedno koleno a ruku mu přitiskl na ochlupený hrudník. Leopold se jeho postranních úmyslů začínal trošičku bát.

Mám – taky – takový pocit – pane,“ zadrhával se najednou Leopold v řeči.

Tak proč si ho předtím nezabil, když to byl klíčový svědek?!“ Divil se vévoda a prsty víc začal stlačovat do jeho hrudi, což Leopoldovi působilo značnou nepříjemnou bolest. Koukám, že zase nosíš snubní prsten!“

Zdůraznil muž v masce, když si bedlivě prohlížel Leopoldův ocelový prsten navlečený na prsteníčku levé ruky s vyrytým datem a iniciály své ženy „Elizabeth“.

Leopold to raději zamluvil:

Nevím pane... neměli jsme žádnou stopu... a...,“ docházela mu veškerá slova.

Stopa byla, můj drahý příteli,“ ještě víc své prsty hlouběji zaryl ho jeho kůže, „ale dám ti ještě jednu šanci. Doufám, že mě protentokrát nezklameš, až se znovu vrátím,“ ruku odendal pryč a vstal. Leopoldovi se tím značně ulevilo.

Muž skrývající se za temnou maskou ještě závěrem dodal:

Nezklam mě, Leopolde.“ A plášť mu při odchodu zavětřil ve větru.

Leopolda políval chladný pot, jelikož nedokázal vstřebat jeho slova, co vyšla z temných úst.


***


Velitel s bambulkovým nosem procházejíc chodbou, co je osvětlená matnými loučemi, se zde ve chvíli potkal se ženou, kterou stačil poznat na slavnostním večírku. Sice vypadala jako překrásná ženská, mělo to jeden malý háček – byl to totiž mladší muž v ženských šatech, se sexy odvážným živůtkem, kterého zdobil krku ozdobný obojek a krásná zrzavá paruka s příčeskem sepnutá do hladkého drdolu.

Velitel se neubránil silným pocitům, které muži v ženských šatech cítil a muže s výraznou rtěnkou přitlačil na kamennou zeď a jeho křehké rty začal líbat.

Hrozně tě chci!“ a pro změnu přesunul vlhké rty muži na krk.

Prosím tě, tady ne... Někdo nás uvidí. Pojď, vím kam se schovat,“ povídal vzrušený muž, s výrazným znamínkem falešné pihy nad horním rtem, když zlákal velitele do překrásné komnaty, která byla od nich pouhý metr.


***


Jen co se zaklaply dveře a byli konečně sami, nechal se přestrojený muž v dámských šatech od něj osahávat na nejcitlivějším místě, a to na něžném vycpaném dekoltu.

Jsi strašně krásná ženská,“ pusinkoval muži mužné rameno, když stál k veliteli otočený zády. Povídej mi něco o sobě,“ držel muže za křehké boky a jeho bambulkový nos se posouval směrem nahoru po krku až k ušnímu boltci a pak zase dolů.

Transsexuál se sladkým polibkům, co dostával od velitele doslova oddával, když měl samým vzrušením hlavu nakloněnou k jedné straně.

Můj otec ze mě chtěl mít bojovníka. Muže, který bude bojovat za svoji vlast... Jenže se nedokázal smířit s tím, že mám rád jiný styl oblékání a sexy muže.

Abych ti pravdu řekl, tak se muži líbí v ženský šatech,“ zajížděl rukama muži pod šaty, tomu se to evidentně moc líbilo.


***


Bloňček z královské rodiny postával manželské komnatě v těsné blízkosti Edwarda, ze kterým probíral dnešní incident, co mu zachránil život.

Cením si toho, co jsi pro mě dneska udělal... To se jen tak nevidí,“ ze srdce mu král děkoval.

Ale to nestojí za řeč... Nebyl jsem jediný, kdo Vám život zachránil,“ odpověděl králi Edward, kterému to geniálně slušelo.

Vaše oči mi něco říkají,“ díval se Edwardovi hluboce do modrých očí, které byly proklatě výrazné, a které také sdělil po své krásné matce. „Neznáme se odněkud?“ pídil se král po pravdě.

A odkud by jsme se měli znát, pane?“ odvětil mu Edward zaujatě.

Jako kluk jsem měl kamaráda, který se jmenoval Edward, měl stejně výrazné oči jako vy!“

Vysvětloval král s takovou předtuchou, jako kdyby si myslel, že mluví právě s ním.

Napnul ruce s pokrčenými lokty před sebe a konečky prstů pak jemně položil na Edwardovu vypnutou hruď. Posléze s hlubokým zahleděním do jeho tváře směle pokračoval dál:

Vím, že jsi to ty, Edwarde! Cítil jsem se to už dnešního setkání... a nesnaž se mi to popřít,“

Byl jsi tím král naprosto jistý.

Nebudu Vám lhát, pane... ale nechci, aby někdo o mé existenci věděl,“ žádal ho Edward po mlčenlivost.

Neříkej mi pane. Jsme přeci přátele. Mně můžeš důvěřovat, Edwarde. Abych ti pravdu řekl, vždycky ses mi líbil...“ snažil se ukočírovat své pocity, které k němu tak dlouho cítil.

Nevím, co na to mám říct, pane... teda Jindřichu,“ opravil se. Jsi přece ženatý a čekáš...,“ Edwardovi se ústa začaly nějak svazovat, když Jindřich na něj zamilovaně hleděl.

Najednou do místnosti vstoupila Jindřichova těhotná manželka a opařeně zůstala stát.

Jindřich se odlepil od Edwarda a začal vysvětlovat ženě:

Není tak jak si myslíš, drahá.“

No, já radši půjdu...“

Řekl Edward a odpochodoval svižným krokem ven.

Královna se ještě nemohla vzpamatovat z té hrůzy, co viděla před očima.

Miláčku, já ti to vysvětlím,“ gestikuloval král rukama, když přikročil k ní.

Nevysvětluj mu nic,“ nechtěla manželka slyšet žádné výmluvy.

Klidně mě potrestejte mě, má královno,“ dělal na ni psí oči.

To tě potrestám,“ sdělila mu dominující královna.

Potom se v místnosti bez klepání zjevil sexy rytíř, který to s naprostým udivením zaslechl.

Ty neumíš klepat?“ řekl mu důrazně král.

Mám takový bláznivý nápad,“ napadlo záhy královnu. Mám chuť si vyzkoušet trojku! Pojď sem fešáku.“ popadla rytíře za brnění, přitáhla si krasavce k sobě blíž a políbila ho.

Králi se tenhle uhozený nápad strašně zamlouval, že se k nim mile rád připojil.

Jejich vzájemné polibky a něžné dotyky nabývaly na intenzitě, když vzplanuli láskou úplně nazí na

manželské posteli. Jindřich klečící vepředu a s korunou na hlavě svoji těhotnou ženu tak vášnivě

miloval, že ona hlasitě sténala a krutě mu čechrala vlasy.

Rytíř s potetovanou paží a vypracovaným tělem, na které měl vytetovaného hada jí pro změnu zezadu masíroval krásné vyvinuté poprsí a laskal ve vlasech.

Vzrušená královna sténala ještě víc hlasitěji a hlasitěji.









Kapitola 5: Příprava na ples


Nastalo krásné slunečné ráno. Dva dny už zbývaly do plesu, jehož příprava však praskala ve švech.

V menší obyvatelné místnosti, kde postávala u okna krejčovská figurína na stojanu, na kterou se vrhal i stín, se Edward odrážel v zrcadle, když stál pánskému krejčímu modelem.

Pane, mohl by jste prosím rozkročit nohy?“ řekl Edwardovi klečící na jednom koleni s tmavě hustým zaobleným obočím, s ďolíčkem na bradě a s metrem připraveným v ruce, co je mimochodem gay.

A proč?“ divil se Edward, co neměl na sobě kalhoty a jen se díval tázavě na Nicholase, který se tence na něj usmíval.

Chci Vám změřit rozkrok, abych podle toho mohl ušít kalhoty,“ odpověděl mu muž, který trpělivě vyčkával až se jeho nony víc rozkročí.

Jistě... ale předem tě varuju! Dotkni se ho a já ti dám do frňáku!“ sdělil ironicky mladík klečícímu muži.

Rozumím, pane... ani se ho nedotknu.“ bral to fešný krejčí trochu s zženštilým hlasem na srozuměnou.

Edward rozkročil nohy, až krejčí byl dočista unesen z jeho vypracovaných stehen.

Proč neměříte?“ ptal se ho mladík s podivem.

Promiňte, pane – ale máte pěkná vypracovaná stehna... a Váš vyvinutý rozkrok... tomu vše nasvědčuje.“ Samozřejmě to Edwarda zaskočilo, ale na druhou stranu mu to i polichotilo.

Nicholasovi to přišlo celé legrační, že svůj drobný úsměvem rozšířil doširoka.

Hele, ty se nesměj,“ obrátil se na něho Edward. Tebe to taky čeká...“ připomněl mu.

Jo, ale já mám ještě čas.“ odvětil mladíkovi usměvavý Nicholas.

No tak, takhle Vám to nezměřím,“ řekl mladíkovi znepokojený krejčí. Edward se uklidnil a nechal si změřit rozkrok.

Hotovo.“ Řekl vstávající krejčí, že to ani on sám Edward nepostřehl.

To už je hotovo?“ divil se opět mladík.

Ano.“ přehodil si metr kolem krku.

Můžu se vás na něco zeptat?“ ptal se zvědavý Edward fešného krejčího.

Ptejte se mladý mladý muži,“ vyzval ho pánský krejčí.

Promiň tě, že se ptám... ale jak se vlastně jmenujete?“ zajímal se mladík.

John Brocklebank. Je to jméno pro Vás tak důležité?“ optal se ho pánský krejčí.

To jméno, které mu pánský krejčí prozradil jej nenechalo klidným.

Já vás znám. Šil jste mi před patnácti lety šaty. Vzpomínáte si? Jsem Edward?“ ukázal rukou na sebe.

Cože? Edward?“ Na chvíli se zamyslel, ale pak si vzpomněl. „Bože můj... z Vás se stal ale pěkný muž... Omlouvám se za ty lichotky,“ tvářil se šťastně pánský krejčí.

Co na tom sejde,“ a bez váhání ho mladík objal. John ho s radostí stiskl ve svém náručí a bylo na něm vidět, že mu to dělá i dobře, když tak krásného muže ucítil na svých prsou. Nicholas se tvářil stejně a tiše se odporoučel.

Tak rád Vás vidím živého, pane,“ vehnalo mu to slzy do očí.

Nidko kromě mě se to nesmí dozvědět. Nikomu neřeknete, že jsem tady, jasné?“ prosil ho Edward o mlčenlivost.

Na mě se můžete spolehnout, pane.“ A začínal se mladíkovi klanět.

Jsem pro tebe Edward,“ tykl mu mladík. Ale nesmíš se přeřeknout!“ Zdůraznil Edward.

Rozumím.“ pokýval hlavou fešný krejčí.

Mám pro tebe malou službičku.“

S rukou položenou na jeho rameni ho mladík požádal o velkou laskavost.




***


Nicholas si v rychlosti nasadil svou masku současně i klobouk, který si předtím z hlavy stáhl a vykročil dlouhou chodbou. Často se ohlížel za sebe, jestli náhodou někdo nekráčí za ním. V tom vrazil do překrásné ženy v sametově červených šatech, s náhrdelníkem na krku a oválným kloboukem se závojíčkem, který zakrýval horní polovinu jejího obličeje.

To nemůžete dávat pozor?!“ řekla mu rázná žena.

Omlouvám se madam,“ omluvil se jí hned vzápětí Nicholas.

Ten hlas, co poprvé uslyšela jí zvlášť připadal povědomý.

Neznáme se odněkud?“ zajímala se žena s vážnou tváří.

A měli bychom se znát?“ odpověděl jí udivený Nicholas.

Co kdyby jste si sundal tu masku? Třeba bych vás poznala víc,“ hrozně si přála vidět jeho tvář.

Promiňte madam, ale já nemohu,“ bránil se Nicholas.

A můžete mi říct proč?“ opět se žena zajímala.

Jenom co se Nicholas nadechl k odpovědi, připochodoval k nim švédský krasavec Alexander.

Dobrý den, madam,“ udělal důstojník pukrle a zeptal se jí: Neobtěžuje Vás tenhle muž?“

Ochotně se ženě nabídl.

Ani v nejmenším,“ opáčila mu žena, která nedokázala z Nicholase spustit zrak.

Jak si přejete, madam.“

Znovu udělal důstojník mírné pukrle a odpochodoval.

Žena se vehementně nabídla stojícímu muži:

Doufám, že nepohrdnete menší procházkou po zahradě?“

Bude mi potěšením, madam.“

Pousmál se a nabídl ženě své rámě. Ta jeho mužnou paži mile ráda ovinula a vykročili spolu ke schodišti.


***


Procházkou po zahradě se krásná šlechtična začala zvědavě vyptávat Nicholase:

A odkud vlastně pocházíte?“

Narodil jsem se Belfastu, to je v severním Irsku,“ prozradil na sebe.

Vím, kde to je... ale počkejte...,“ pozastavila se, Nicholas též. Jak se vlastně jmenujete?“ znovu se tak vehementně zajímala, když se mu dívala do očí, které byly skryty pod maskou.

Jak se jmenuji?... no... nebylo by lepší se bavit o něčem jiném?“ Navrhl ženě prozatím.

Tak mi prosím řekněte té své jméno?“ byla dost neodbytná. Nebo něco tajíte?“

To by bylo na delší povídání, madam,“ vyhýbal se odpovědi Nicholas.

Nicholasi, jsi to ty?“ hlouběji pronikala do jeho očí, které jasně říkaly, že je to s větší pravděpodobností její dávná láska, o které si myslela, že je údajně mrtvý.

S někým jste si mě spletla madam,“ nechtěl se Nicholas za každou cenu prozradit, jelikož ženě moc důvěru neměl.

Nespletla jsem si vás. Užš hlas, co jsem slyšela poprvé na chodbě... Mi bez pochyb byl velice povědomý.“ Byla si tím sto procentně jistá.

Nicholas se stále zdráhal, i když měl menší nutkání jí to říct, neudělal to. Žena schovaná pod závojíčkem se nahnula k jeho rtům a hodlala je políbit.

Promiňte madam, ale já nemůžu...“ A zbaběle prchal nazpět do zámku.

Ty my jen tak neutečeš. Vím, že jsi to ty!“

Neomylně pronesla šlechtična, když zůstala sama opuštěná stát u tekoucí kašny a rozhodla se udělat radikální krok. Nenápadně šla za ním.



***


Edward zrovna vycházel ze dveří, v pouhém okamžiku se ale střetl s kamarádem Jindřichem, co usmíval od ucha k uchu.

Edwarde,“ zahulákal nahlas přicházející Jindřich.

Pssst...tiše... Chceš mě prozradit?“ Řekl mu důrazně tichým hlasem.

Promiň... ale mám pro tebe radostnou novinu?“ Chystal se o to s Edwardem podělit.

Porodila mi syna! Slyšíš to!? Já mám kluka!“ Nemohl se ještě z toho nějak vzpamatovat.

Tak jsou dobré zprávy,“ usmál se Edward a přátelsky se objali.

Omlouvám se ti za ten včerejšek,“ omlouval se mu Jindřich.

Ale to nic... trochu mě to zaskočilo, to ano... ale dávám přednost něžnému pohlaví. Jestli mi rozumíš...?“

Naznačoval mu Edward s úsměvem na tváři.

Chápu to... Včera večer jsem si teprve uvědomil, že patříme k sobě. Miluji ji!“ Vyprávěl Edwardovi s radostí král Jindřich.

Tak jí to jdi říct.“ Pobídl ho Edward.

š pravdu, jdu to jí hned říct...,“ pospíšil si.

Edward se na potrhlou střelenost krále Jindřicha nevěřícně usmíval.

Potom se otevřely dvoje dveře vedoucí na chodbu. Z nich vylezl snědý muž perfektně vyčesané paruce, středního věku s kulatými brýlemi, s pevnými postranicemi, které opíraly horní část ucha a prošedivělým vousem, který už od pohledu byl typický Ital.

A co vy tu děláte, mladíku? Začala hodina tance!“ Řekl mu se zamračeným výrazem a italským akcentem, když si pro mladíka osobně došel. Popadl ho za rukáv košile a dotáhl až dovnitř sálu, kde hodina tance probíhala.


***


Když se mladík ocitl mezi samými mladými fešnými muži oblečených v elegantních kvádrech, zůstal jenom opařeně civět.

Mladíci se po novém tanečníkovi začali ohlížet. Mladý brunet s plnými rty, který se bavil s partičkou kluků se zvědavým zájmem díval na nové příchozího.

Dnes si vyzkoušíme bez doprovodu hudby... nanečisto „točivé tance“. Řekněte mi mladý muži... Co uděláte nejdříve, když požádáte dívku o tanec?“ položil mu jednoduchou otázku.

Holka, nechceš si zaskotačit?“ pronesl s humorem Edward, který o tanci neměl ani páru.

Mladý muži se tak dobrému vtipu nahlas zasmáli.

Učitel už obrátil oči v sloup.

Nejdřív uděláme pukrle,“ předváděl Edwardovi jak se to skutečně dělá.

Edward se snažil napodobit pana učitele, jenže tu pukrle vypadalo jako, kdyby odháněl od

sebe mouchy. Kluci se nepřestávali řezat smíchy.

Ale takhle ne... Tohle je nějaký pukrle? Tak znovu! Uno, due, tre!“ Napočítal to tří.

Edward se znovu nešikovně rozmáchnul, až se vzájemně trefili do čela.

Auuu,“ zakvílel bolestí Edward a držel si stejné poraněné místo jako pan učitel, který už doslova pěnil vzteky.

Kluci měli opravdu o legraci postaráno. Především mladému brunetovi se tenhle humor nešikovného tanečníka opravdu zamlouval. To už se rozzlobenému učiteli přestalo líbit a utnul hlasitý smích. Pak hluboce vydechl a pravil:

Nikdy jsem neměl takovou trpělivost jako s vámi, mladý muži. Dám vám poslední šanci. „Takže začneme od začátku.

Vztyčil pravou ruku vzhůru. Edward se chytil příležitosti a rovněž svou ruku vztyčil. Uchopil ho za rukavičku, až si učitele přitáhl k svému tělu a zaklonil mu hlavu dozadu.

Učiteli rázem spadla paruka z hlavy, pod níž schovával holou lesknoucí se pleš.

Takhle je to mnohem lepší, ne?“ lišácky se Edward usmíval, když mu předvedl úžasný trik kouzelného valčíku, co byl proslule charakteristický a v té době zakázaný.

To ano...,“ nedokázal učitel ani mluvit. „Ale můžete mě už pustit?“

Och, jistě,“ narovnal pana učitele do normální polohy, až se mu z toho nějak zamotala hlava. Potom Edward sebral paruku ze země a plácl ji učiteli na hlavu.

Tohle je myslím vaše.“ Učitel už měnil barvu do ruda.

Edward se přede všemi zdvořile poklonil a raději se vypařil. Mladý muži tak neodolatelnému výkonu zatleskali.

Sranda skončila, pánové! Do práce!“ Zavelel učitel a trochu se ještě motal.

Mladý muži nasadili otravné obličeje a pustili se do tance.


***


Za rychlé chůze se Nicholas znovu nepřestával za sebe otáčet, jelikož se strašně bál dalšímu očnímu kontaktu se šlechtičnou.

V okamžiku uviděl Edwarda, která byla pro něj jediná záchrana.

Edwarde?“ Zavolal Nicholas na mladíka, kterého zastihl se pohyboval na schodišti.

Nicholasi, co se děje?“ ptal se ho s úsměvem mladík.

Musíš mi pomoct!“ utíkal po schodech rovnou za ním.

Mile rád... ale s čím?“ zeptal se Edward nechápavě.

Jde po mě jedna...,“ třásl se mu přitom hlas.

Já ti nerozumím Nicholasi?“ nechápal Edward vůbec nic.

Vzápětí se dole na schodišti objevila krásná šlechtična se závojíčkem na obličeji a nehnula se z místa ani na krok. Prostě vyčkávala na odpověď.

Edward se krásné šlechtičny povšiml. Nicholas se opatrně obrátil a ztuhnul.

Chci znát pravdu o tobě,“ vyšlapávala jeden schod za druhým, když si držela svoji nabíranou sukni, z pod které jí vykukovaly krásné třpytivé střevíce.

Šlechtična dorazila k Nicholasovi a řekla mu:

Proč přede mnou utíkáš?“ Nicholas suše polkl, protože moc dobře věděl, že už není úniku a sklopil zrak.

Edward se na to všechno díval s humorem a nechal tam ty dva raději osamotě.

Dívali se na sebe tak hluboce, že ani zbytečná slova nebyla potřeba. Nicholas uchopil její něžnou ručku, palcem jí pohladil hřbet ruky a políbili se.

Znovu si pak pohlédli do tváře a šťastně jeden na druhého hleděli.


***

Leopold pozval do své zámecké pracovny samotného kardinála, který je jeho tajným zvědem.

Pane, jsem podcení Vaší návštěvou, ale ještě jste mi vlastně neřekl, co máte v plánu?“

Ptal se ho kardinál v červeném taláru, kulatým čepcem, s odznakem osmicípé hvězdy zavěšenou na stuze u krku, se širokými prošedivělými prameny, s nádechem lesku, jehož roztřepené konečky vlasů zakrývaly odstáté uši a pod orlím nosem měl precizně načesaný knír zahnutý nahoru.

Leopold sedící za stolem se náhle postavil a s unaveným obličejem mu sdělil:

Určitě jste se jistě zaslechl mladém muži, co je tady na zámku!“

Něco jsem zaslechl,“ odpověděl mu kardinál se sepnutýma rukama volně visící v dolní části

rozkroku a kardinálským prstem na ruce.

Zjistěte mi o něm víc informací... Budete štědře odměněný.“ Pověřil ho král Leopold důležitým úkolem, přičemž mu navrhl rozumný kompromis.

Bude mi ctí.“ mírně se králi poklonil.

Za dvojími dveřmi se začalo ozývat:

Pane, tam nemůžete!“ Kardinál s Leopoldem na to velice zpozorněli, když se dvoje dveře

rozletěly dokořán.

Dovnitř pak vstoupil velice pobouřený polní maršál, míšenec mexického původu – té nejvyšší hodnosti královské.

V dlouhém rozepnutém vlněném kabátci dominující šedočerné barvy se vzorem květin, vysokými jezdeckými botami s ostruhami, sexy splývajících rajtkách, s nasazeným nízkým bicornem hodně do čela, s bílým peří a ozdobným zlatým pruhem na boku, který si za rychlého pochodu, sundal.

Byla to pěkná figura snědého muže, stejného věku s jemňounce napudrovanými tvářemi, s namalovanými rty narůžovo, v rovné, hladce uhlazené navoněné paruce v mléčné bíle barvě a dlouhým culíkem geniálně staženým do stuhy.

Můžeš mi říct, co to má všechno znamenat?“ přistoupil blíže k jeho stolu s dvourohým kloboukem v podpaží a výraznou čelistí, jako má Leopold.

Promiňte, pane...byl k nezastavení,“ přiběhl do místnosti celý udýchaný Leopoldův sluha.

To je dobrý, jděte!“ Nařídil mu Leopold mávnutím ruky. Sluha se poklonil a odešel.

Můžeš mi říct...? “ spustil na něho jednu a tu samou otázku polní maršál s tmavě hnědýma očima, který se střídavě podíval na kardinála a pak znovu na Leopolda.

Proč jsou naši synové rozhádaní?“ ptal se ho s našpulenými rty maršál, kterému se zvýraznila na pravé straně obličeje jeho drobná piha.

Děkuji. Můžete jít, kardinále,“ řekl mu Leopold s klidnou tváří kardinálovi. Kardinál pokynul hlavou a rovněž odešel stejným směrem jako sluha.

Já ale o ničem nevím... Patrick se mi s ničím nesvěřuje, jako kdyby se ode mne odcizil,“ odvětil maršálovi Leopold a přešel blíž k němu. Maršál se obratem otočil na místě vpravo v bok.

Ten můj vlastně taky ne,“ dal mu v tom za pravdu maršál, „ale chtěl jsem s tebou probrat další podstatnou věc.“ Tvářil se důležitě maršál.

Leopold se radši přesunul k malému konferenčnímu stolku, jako kdyby tušil, že něco hrozného přijde. Pozastavil se před stolkem, nad kterým visel velký obraz na stěně, na němž je zobrazená jeho krásná žena Elizabeth v překrásných zrzavých vlasech. Dlouze se na ni zahleděl a pak s pevným odhodláním chopil skleněné nádoby na víno, ze které už bylo něco upito. Vedle postávaly dvě prázdné široké sklenice.

Pak se maršála s ochotou zeptal:

š si?“ otočil se na maršála a v ruce držel nádobu.

Ne, děkuji...“ vřele mu maršál poděkoval. Pak maršálovi sklouzly oči na Leopoldovu třesoucí se ruku, což bylo pro něj dost zvláštní.

Leopolde, tobě se třese ruka!?“

To nic...,“ a hrdlo nádoby, které pak položil na okraj sklenice a urputně se snažil do ní nalít víno, jej záhy rozlil.

Krucinál,“ zanadával potichu Leopold.

Jak to dlouho trvá?“ ptal se zájmem maršál.

Pár měsíců – ale Elizabeth tím zatěžovat nechci,“ obrátil se na maršála a pak s tíhou na srdci pokračoval dál: Je mi přes čtyřicet, a pořádně nemůžu v ruce udržet šavli! Ani zbraň! Jestli jsi mi Tome přišel vyhlásit válku – můžeš mě klidně zabít,“ byl plně připravený zemřít.

Ale já jsem ti sem nepřišel vyhlásit válku – ale chtěl jsem si rozumně promluvit, abychom se naše nepřátelské vztahy mezi námi urovnaly. To je přece rozumný kompromis, nemyslíš?“ povídal mu vzápětí maršál, který se s ním hodlal usmířit.

To je...,“ reagoval Leopold trochu zaskočeně. Jak dlouho se tu zdržíš?“ Zajímal se a přistoupil znovu k maršálovi.

Dva dny. Ovšem, jestli ti to nevadí?“ zeptal se ho maršál s jemným úsměvem na rtech.

Budu velice moc rád,“ stejný úsměv mu Leopold oplatil a přitiskl mu přátelsky ruku na rameno. „Tak se tu chovej jako doma,“ velkoryse se mu nabídl, když všechna na tíha na srdci z něho rázem spadla.

Znovu se rozletěly dvoje dveře dokořán. Patrickova matka přiběhla do pracovny za Leopoldem a

vyděšeně se tvářila.

Překvapený Manžel i maršál se na vyděšenou ženu obrátili.

Copak je?“ ptal se s vykulenýma očima Leopold.

Zastavte ty kluky! Něco si něco udělají, a může to dopadnou tragicky!“ rozplakala se matka.

Cože?“ divil se Leopold a přemístil se směrem k bočnímu oknu. Když se podíval ven z otevřeného okna, uviděl zpovzdálí svého syna postávat na louce se soupeřem, který je synem oné ho maršála, jak jsou k sobě otočený zády s připravenými zbraněmi v ruce.

Proboha!“ Otrhl se od okna a chvátal rychlým pochodem pryč, aby mohl zarazit tomu hroznému činu, co ti dva chtějí spáchat.

Já vůbec nechápu, co se tady děje?“ nevěděl maršál jaká bije.

Tam dole, je i Tvůj syn!“ řekla mu uplakaná Elizabeth.

Co?!“

Zděsil se Tom, narazil si bicorn na hlavu a za stejného pochodu odkráčel za Leopoldem.


***


Venku se dva mladí muži připravovali na velký souboj.

V rozkročené pozici to velitele vojáků moc netěšilo, když rozhodoval o jejich souboji – „na život a na smrt“.

Rovnocenní soupeři udělali pár kroků dopředu, otočili se a stáli sobě tváří tvář.

Druhý soupeř byl o hlavu vyšší, s nedbalým rozcuchaným účesem, až rošťáckým vzhledem, hrubším strništěm, co si připravoval svoji zbraň vztyčit.

Patrick rovněž svou zbraň vztyčil do stejného úhlu –, celá ta situace se proměnila do extrémně silnějšího napětí, které tam mezi nimi panovalo.

Když dal velitel povel k výstřelu, soupeři odjistili křesadlovým zámkem zbraň a vystřelili naráz.

První rána však Patricka zasáhla do ramene a pomalu padal k zemi.

Edward to postačil z dálky zachytit. Pak se rozeběhl za zraněným Patrickem.

Poklekl k zraněnému se silně zakrvácenou košilí a pokrčeným kolenem, jak se svíjí v bolestech.

Patricku, jen zhluboka dýchej, ano?“ mluvil na něj Edward a rukou se mu stlačoval ránu. Patrick

jen s bolestí přikyvoval.

Mezitím přiběhli vyděšení rodiče obou chlapců.

Patricku!?“ koukal vystrašený otec na ležícího syna, nad kterým klečel Edward.

Ten chlapec malém vykrvácí, když včas nedostane důkladného vyšetření!“ Řekl důrazně Edward, když hleděl vystrašenému Leopoldovi do očí, které moc dobře znal.

Jistě. „Nosítka, rychle!“ Dal rázný rozkaz Leopold přibíhajícím vojákům. Ti uposlechli rozkaz a šli pro nosítka.


***


Zraněného Patricka odnesli na nosítkách do zámku. Poddaný i lidé z velké šlechty se s vyděšením dívali na to, co se mladému princi přihodilo.

***


Zanesli prince do komnaty a opatrně ho položili na postel. Edward rozerval chlapci košili, aby se důkladněji mohl podívat na ránu.

Prosím si Vás, pomozte mému synovi... Budu Vám na do smrti vděčná!“ plakala vroucně matka stojící nad postelí, kde ležel její zranění syn.

Leopold si přidržoval rukojeť šavle tak pevněji, že veškeré emoce na sobě nenechal příliš znát, když to všechno pozoroval ze zadní části z čela postele.

Budu potřebovat rozžhavený olej a nebo nějaký kov... a ještě obvazy a vodu, kvůli dezinfekci!“

sdělil jim Edward na rovinu, aby mu ji bez pochyb obstarali.

Služebná přikývla hlavou a běžela pro vajling s vodou. Pak po chvilce se s vrátila se smaltovanou miskou a položila jej na noční stolek.

Edward sáhl rukou do vajlingu a hadr v něm pořádně vymačkal a ošetřil mu ránu. Patrick se chvíli

cukal, když cítil mokrý hadr na rameni.

Jamesi, přines to, oč tě pán žádá,“ pověřila ho královna přicházejícímu sluhovi.

Ano, paní.“

A jemným úklonem odešel.


***

Velice pobouřený maršál strkal do svého syna, když kráčeli ke dvojím dveřím, které vedly přímo do komnaty, kde ležel zraněný Patrick.

Ty jsi tak blbej. Proč si to udělal?“

Já nevím...,“ odvětil otci Daniel se svěšenou hlavou.

Ty nevíš?“ Zastavil ho otec a s rukou položenou na jeho paži si ho přitočil k sobě. „Tak řekneš mi konečně pravdu?“ měl otec dosti naštvaný výraz.

Já... já... to nechtěl...,“ začal koktat špinavý blond melírovaný hezoun s delšími prameny vlasů sahající do čela, který se náramně podobal svému otci. „Prostě jsme soupeřili o ruku krásné Emílie! Já ji taky miluji, otče. Víte!?“ řekl otci se zraněnou duší.

To se mi snad jenom zdá?“ kroutil nechápavě hlavou otec.

Ale je to tak, otče...“ Dušoval se otci syn.

Už raději mlč!“ Řekl mu nahněvaný otec.

Potom nesl sluha na stříbrném tácu kus kovu, obvazy a dřevěný roubík. Maršál se synem Danem se přicházejícího sluhy všimli a odstoupili od dvojích dveří, do kterých zrovna vcházel.

Maršál koutkem oka nahlédl do pokoje, kde Patrick řval ukrutnou bolestí. Sluha ale dvoje dveře před jeho zvědavým kukučem, zavřel.


***


Pro matku to byl strašlivý pohled, když Edward nažhavil kus kovu s rukojetí nad plamenem svíčky,

kterou posléze přiložil na čerstvou ránu. S roubíkem v ústech, který silně svíral mezi zuby, šílel doslova ukrutnou bolestí, když mu hluboké zranění mladík vypaloval.

Já vím, že tě bolí, Patricku... ale musíš to překonat,“ konejšil ho Edward.

Leopold už neunesl se nadále dívat na to jak jeho syn trpí a odešel beze slov.

Když vyšel z dvojích dveří, maršál se ho starostlivě zeptal:

Jak se daří princi, Leopolde?“

Je na tom dost špatně. Díky Tvému synovi!“ A už se s ním nehodlal déle bavit a odkráčel do své pracovny, aby se tam mohl lépe uklidnit.


***


Leopold s naprostým vyčerpáním usedl na židli a sundal si paruku, kterou pohodil na stůl.

Rukou si prohrábl své jemné masné blonďaté vlasy, a s hlubokým zamyšlením si podepřel bradu oběma rukama.


***



V komnatě seděla starostlivá matka u syna a vyprávěla se zármutkem mladému Edwardovi:

Myslela si, že své sedmnácté narozeniny oslaví jinak...,“ v rukách si mačkala krajkový kapesníček,

když hleděla zároveň na syna, který po tom všem vysílení, odpočíval s obvazem

ovázaným přes rameno a hrudník. Pak královna pokračovala:

Řekněte cokoliv a já Vám to splním...,“ řekla královna mladému Edwardovi, který se utíral ruce do látkového ručníku.

Vaše výsosti, abych Vám pravdu řekl... tak nechci nic... jen...,“ měl to na jazyku, ale za včas se zarazil, jelikož nechtěl prozradit svůj původ.

Tak povídejte, mladíku.... Cokoliv Vám splním,“ trvala na tom královna.

Další převaz až večer... a nezapomeňte na balzám. Sice mu zůstane drobná jizva, ale bude to v pořádku.“ Raději mluvil o něčem jiném, když skládal bílý ručník a odložil jej noční stolek.

Ale o jednu věc bych Vás poprosil,“ Edward najednou vyslovil.

Královna napjatě vyčkávala na jeho přání.

Mohl bych dostat čisté šaty?“ upozorňoval na skvrnu na rukávu manžety s volánkem zakončeným krajkou, který si předtím zamazal od krve.

Zajisté,“ usmála se.


Continue reading this ebook at Smashwords.
Download this book for your ebook reader.
(Pages 1-208 show above.)